Víš přece, že neslyším, když teče voda - Opava
Na divadelní představení,
které neslo název Víš přece, že neslyším, když teče voda a které se odehrálo
večer 14.6.2007 v devatnáct hodin nikdy nezapomenu. Poprvé jsem se tam měla
setkat s Danou. Několikrát jsem si představovala jaké to bude. Asi měsíc a půl
jsem se na to těšila. A když jsme sehnali lístky, pěkné do 6.řady hned
zkraje(díky Terce, která mi to řekla tak brzo), těšila jsem se dvojnásob.
Do Opavy ke kinu Mír jsme přijeli o půl hodiny dřív. A protože jsme měli dost
času, tak jsme se šli projít. Když jsme šli kolem kina, tak před námi se
najednou vynořila Dana se svým kolegou. Hrozně jí to slušelo.Měla na sobě černé
šaty, vlasy stažené do drdolu a červeně nalakované nehty. Pozdravili jsme ji a
ona pozdrav opětovala s tím, že přidala krásný úsměv. Nemohla jsem uvěřit svým
očím, že ji vidím. A ještě k tomu na ulici. Tak tohle jsem opravdu
nečekala.Říkala jsem si v myšlenkách, stále u tohoto nečekaného setkání jsem se
s našima vracela do kina.
Ten večer dobrá nálada a smích snad nechyběly nikomu. Všechny tři příběhy byly
skvělé, tak jako všichni herci.Ale nejlepší byla Dana. Jak vešla na jeviště,
nemohla jsem z ní spustit oči. Jednou byla v bílých šatech s černýma puntíkama a
s copánky. Podruhé zase v čistě černých šatech a s žlutým šátkem a žlutou
čelenkou. Své dvě role zvládla na jedničku. Ve třetím příběhu nehrála. Jak
skončilo představení měla jsem v plánu jít za ní a dát jít kytičku.
Ty pocity, které jsem zažila v následujících minutách se nedají napsat na papír
ani vyádřit ústně slovy. To člověk musí prožít. Po celou tu dobu, co jsem s
Danou byla, tak byla milá a hodná. Vůbec se nepodobala Andree. Vzhledem ano, což
je logické protože jí ztvárnila, ale k jejímu chováni měla hodně daleko.
S Jitkou jsme se sešly až u Dany. Ale i tak to byl nádherný a nezapomenutelný
zážitek. Měsíc a půl, než přišla tato chvíle, jsem si představovala jaké to asi
bude a doufala jsem, že to divadlo nezruší nebo, že Dana tam z nějakých důvodů
hrát nebude Nic z toho se nestalo. Všechno se odehrálo jinak než v mých
představách. A bylo to tisíckrát hezčí. Bylo to mé první setkání s Danou a snad
ne poslední.